Dechová terapie

SMA způsobuje postupnou atrofii kosterního svalstva, včetně svalů dýchacích. Pohybovou složku dýchání kromě snížené síly nádechových a výdechových svalů negativně ovlivňují i deformity hrudního koše často spojené s kyfoskoliózou páteře.

Respirační potíže se vyskytují v různé míře a jejich tíže přímo ohrožuje takto nemocné na jejich životě. Z tohoto důvodu je nezbytné zahájit péči o dýchací systém ihned, jakmile je stanovena diagnóza, aby se včas komplikacích přecházelo.

Lze využít konvenční techniky respirační fyzioterapie, neinvazivní ventilační podporu a neinvazivní mechanickou insuflaci/exsuflaci pro podporu a usnadnění vykašlávání, pro kterou je v ČR využívaný přístroj CoughAssist.   

Dechové obtíže

Podle typu SMA a projevů prvních příznaků se můžeme setkat s různě změněnou pohybovou složkou dýchání.

U SMA typu I se nemoc začne většinou projevovat do 6 měsíců věku dítěte, což negativně ovlivní pohybovou složku dýchání, neboť neprobíhá fyziologický psychomotorický vývoj. Během fyziologického psychomotorického vývoje dítěte dochází ke změně tvaru hrudníku a ke změně v postavení žeber, což způsobí lepší mechanickou účinnost bránice, která může lépe plnit svoji dechovou i posturální funkci. K těmto změnám však plně nedochází u dětí s časným projevem SMA, což mechanicky znevýhodňuje efektivitu dýchání. U dětí s SMA je často při vyšetření nalezeno rozšíření dolní hrudní oblasti, převažuje břišní dýchání spojené s nedostatečným rozvíjením hrudníku. U dětí je možné také pozorovat paradoxní dýchání a při nádechu může docházet ke vpadávání hrudní kosti a mezižeberních prostorů. Kromě změněné biomechaniky dýchání se k oslabení dýchacích svalů přidává i jejich únava. Nedostatečný dechový objem je kompenzován zvýšenou dechovou frekvencí, která může způsobovat další výskyt únavy dýchacích svalů. U SMA typu II. a III. nastupují projevy onemocnění včetně poruch dýchání později.

Kromě změněného dechového vzoru, snížení dechového objemu, snížení vitální kapacity i inspirační kapacity, snížení vrcholového výdechového průtoku a průtoku vzduchu při kašli, snížení síly dýchacích svalů, dochází k postupnému rozvoji neefektivní expektorace (vykašlávání). U pacientů je porušena nádechová i výdechová fáze kašle. U některých pacientů (zejména u pacientů s SMA typu I) se může vyskytnout i porucha kompresní fáze kašle z důvodu porušené funkce bulbárních svalů. Časté jsou také problémy s polykáním spojené s aspirací potravy nebo tekutin, kdy nedostatečně efektivní kašel neumožní odstranění jídla nebo tekutiny, které byly vdechnuty do dýchacích cest. Neefektivní expektorace při zánětech dýchacích cest způsobuje stagnaci bronchiálního sekretu a tvorbu bronchiálních zátek. Dochází ke vzniku plicní atelektázy a pacienti jsou ohroženi vyšším rizikem vzniku pneumonií. S postupnou progresí onemocnění se u pacientů s SMA objevuje hypoventilace a také vyšší riziko vzniku respiračního selhání.

Poruchy dýchání se objevují také při spánku, a proto je nezbytné u nemocných s SMA vyšetřit, zda během spánku nedochází k výskytu hypopnoe (mělké, povrchní dýchání) a apnoe (zadržení dechu). Pokud by docházelo k jejich výskytu, bylo by potřebné zařazení neinvazivní ventilační podpory během spánku. Neinvazivní ventilační podpora je indikována nemocným s SMA z důvodu zajištění adekvátní ventilace a oxygenace. Jejím cílem je snížit dechovou práci, oddálit únavu dýchacích svalů, zvýšit dechový objem, snížit dechovou frekvenci a minimalizovat výskyt poruch dýchání ve spánku. Je-li neinvazivní ventilační podpora dobře tolerována, může oddálit nutnost zajištění dýchacích cest pomocí tracheální intubace a tím eliminovat rizika spojená s dlouhodobou intubací a umělou plicní ventilací.

Pokud není neinvazivní ventilační podpora dobře tolerována a pacient není schopen udržet funkce respiračního systému, je u nemocných s SMA možné provést tracheostomii, přes kterou je pacient napojen na plicní ventilaci.

U nemocných s SMA je důležité při diagnostice tohoto onemocnění ihned zahájit dechovou rehabilitaci zaměřenou na podporu dechového vzoru a udržení čistoty dýchacích cest. Volba jednotlivých technik bude podle aktuálního zdravotního stavu a schopností pacienta. Techniky respirační fyzioterapie jsou využívány u všech nemocných s SMA v kterékoli fázi onemocnění a je nezbytné je aplikovat i u nemocných, kteří mají funkce respiračního systému zabezpečeny pomocí neinvazivní nebo invazivní ventilační podpory.

Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.

Neinvazivní ventilační podpora

Neinvazivní ventilační podpora

U dětí s SMA je důležité opakovaně vyšetřit dýchání noční polysomnografií, aby byly včas podchyceny poruchy dýchání během spánku a v případě jejich zjištění byla včas zařazena do komplexní léčby neinvazivní ventilační podpora, která by byla během spánku aplikována. Noční polysomnografie je v současnosti nejpřesnější metodou, která poskytuje informace o délce spánku a jeho kvalitě, případně určuje důvody probouzení (např. apnoe).

Neinvazivní ventilační podpora je u nemocných s SMA zařazována zejména pro zabezpečení dostatečné podpory pro nádech a výdech během spánku nebo během dne. Je nejčastěji aplikována pomocí různých typů masek. Výhodou však je, že lze využít i náustek. Neinvazivní ventilační podporu je možné využít i pro asistované dechové techniky u pacientů, u kterých je už snížená síla dýchacích svalů a nejsou schopni provádět techniky respirační fyzioterapie samostatně. Neinvazivní ventilační podporu je možné využít pro aktivní cyklus dechových technik, pro autogenní drenáž i pro techniky zlepšující a podporující správný dechový vzor.

CPAP – Continuous Positive Airway Pressure

CPAP (kontinuální pozitivní Airway Pressure) byl vždy zlatý standard pro léčbu obstrukční spánkové apnoe. CPAP přístroj dodává specifické nastavení tlaku s kontinuálním průtokem vzduchu. Ten se dodává přes masku a hadici a tlak vzduchu pracuje jako pneumatické dlahy v dýchacích cestách, aby dýchací cesty zůstaly otevřené a jazyk byl posunut dopředu. Většina pacientů s nekomplikovanou obstrukční spánkovou apnoe obvykle vyžadují pouze CPAP zařízení.

VPAP / BIPAP – Variable Positive Airway Pressure Level a Bi Positive Airway Pressure

BIPAP a VPAP jsou oba názvy ochranných známek pro stejnou léčbu. Pokud máte přístroj Philips Respironics jedná se o BIPAP a pokud je přístroj vyráběn společností ResMed je to VPAP. BIPAP / VPAP stroje jsou navrženy tak, aby byly dva rozdílné tlaky mezi nádechem a výdechem. Rozdíl mezi těmito dvěma tlaky, jsou obvykle 4 cm H2O nebo větší. Při výdechu BIPAP přenáší nastavení tlaku a pak pacient zahájí nádech, kdy přístroj začne dodávat vyšší tlak.  Když výdech začíná, tlak přístroje opět klesne. BIPAP / VPAP není vhodný pro většinu pacientů s nekomplikovanou obstrukční spánkové apnoe.

Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.

CoughAssist

CoughAssist

CoughAssist představuje neinvazivní mechanickou podporu pro nádechovou i výdechovou fázi kašle. CoughAssist lze aplikovat přes obličejovou masku, náustek a u pacientů s tracheostomií přes tracheostomickou spojku. CoughAssist je možné využít také pro usnadnění smrkání a pro usnadnění odstranění vdechnutého jídla nebo tekutin.

kaslaci asistent

Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.

Invazivní ventilační podpora

Invazivní ventilační podpora

K invazivní ventilaci přistupujeme po vyčerpání všech dostupných neinvazivních metod. Nejčastější příčinou je minimální svalová síla dýchacích svalů, ke které dochází v rámci postupu základního onemocnění. Invazivní ventilace se může použít buď intermitentním způsobem a to tak, že pacient potřebuje ventilační přístroj jen určitý čas nebo kontinuálně, kdy je pacient napojen trvale. Napojení na invazivní ventilaci však nemusí znamenat, že dechové úsilí pacienta je nahrazeno přístrojem. Existuje několik základních ventilačních režimů. Zvolení a nastavení ventilačního režimu, je vždy na ošetřujícím lékaři.

Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.

Mapa rehabilitačních zařízení

cz
cz